Cestování je mou velkou vášní, takže na mě tu a tam vyskočí nějaký tématický článek, kterému věnuji pozornost. Pro pobavení, pro insipraci. Ten, který ve mně probudil zvídavost, hovořil o cestě do Maroka. To by ještě nebylo nic zvláštního, kdyby si k cestě autor nevybral náhodné lidi za parťáky. Prý se až do odletu neviděli, a pak spolu prožili týden natřískaný zážitky.

„Tak tohle bych rád prozkoumal“, pomyslel jsem si. Člověk vyprahlý po covidu, žádné nové kontakty, cesty… takové dobrodružství s sebou přinese hodně zajímavého v jednom. Sám jsem se navíc nachytal i při tom, že nastává období, kdy se rozhodne, jestli budu akčním tátou, který hýří energií a nápady, který je pořád tak trochu kluk, anebo fotříkem.

Na FB jsem si tedy našel skupinu spolucestování. Hodně mých kamarádů bylo jejími členy, což samo o sobě vypovídá o určité kvalitě. Zadal jsem inzerát, kde jsem se upřímně vyznal z toho, že aniž bych hledal nějaký románek, chybí mi parta fajn lidí. Možná právě ten pocit bezpečí, že holky nebude nikdo uhánět, způsobil slušnou odezvu. Jenže právě pouze mezi děvčaty. Bylo tedy nutné druhé kolo inzerce v duchu „jedu s deseti holkami na výlet, chce se přidat nějaký borec?“ To pochopitelně vyvolalo ruch zase mezi chlapy. Zajímavý poznatek: i když skutečně nejde o seznamkovou akci, všichni o tu energii druhého pohlaví stojí. To je nejspíš ta, o které se špekuluje, když se hovoří o mužsko-ženském přátelství. Která je potřeba, na kterou se dá žárlit, která člověka rozproudí, aniž by cokoliv ničila.

Při organizaci, ač šlo pouze o vytížení aut, jsem se trochu zapotil. I při výletech, které potom přišly, jsem měl neustále na mysli, proč je jakákoliv práce s lidmi náročná. Zároveň člověka ale odmění radostí, poznáním, pocitem sounáležitosti a zájmu. Je nás už přes 40. Těch, co jsme se poznali skrz všechny výšlapy, koupačky, grilovačky, tancovačky; terapeutů, vědců, zahradníků, gamblerů, ajťáků, obchodníků, lidí, kteří učinili velká přiznání, našli mezi sebou lásku, překonali strach z výšek, z bruslí, kteří se královsky pobavili, pobavili ostatní… a budeme v tom v různých konstelacích pokračovat. Málokde si můžeme tolik dovolit být sami sebou.

A proč o tom píšu? Je to pro mě zase nová, důležitá kapitola života. Plní po okraj mou potřebu po setkávání. Musel jsem jí jít vstříc, sama by si mě nenašla. Někteří se podivili, jak to, že ženatý chlap se věnuje takové zálibě. Je to tím, že sám cítím, že tyhle akce nejsou na úkor mé rodiny. Právě naopak. Ano, moje Verunka je tolerantnější, než mnohé ženy, se kterými bychom v harmonii jen těžko byli. Já jí za to přináším zprostředkovaně radost a příběhy. Něco dávám lidem ze skupiny a něco si i beru. Sám sebe tak obohacuji. A mít bohatšího partnera by přeci mohlo být fajn.

Každopádně za bohatsví jsme hlavně každý zodpovědní sami sobě. Možná Tě tohle čtení popostrčí trochu k tomu, ať si jdeš za svými sny. V tom Ti držím palce.