Nepíšu poezii…
… jako můj praprapraděd. Mám rád opravdové ženy a muže a jejich emoce.
Dumám nad tím, jak plnit svůj život po okraj.
Tak vyzývám i Tebe: Přestaň žít svůj život, jakoby o nic nešlo! Jednou by Tě to mohlo mrzet.
Rozebereme celou Tvou bytost – kontext rodiny, partnerského vztahu, intimity, pocitů… Ty budeš znalcem svých motivů, obav, svého nitra; já povedu rozhovor. Čekají nás příjemné i náročné diskuse. No a Tebe potom akce, aby se věci daly do pohybu.
Ne každý změnu zvládne
„Bude to dobrý, nějak se to vyvine.“ Už máš plný zuby týhle cukrový vaty? Tvá nespokojenost je dobrý základ, krize otevírá dveře.
Cítíš se jako oběť? Tvou chlapskou sílu odvál čas? Prázdno ve vztahu? A přitom něco v Tobě tolik touží! Super kontrast, že?
Když jsi tady, zřejmě jsi ochotný s tím něco udělat. To je druhá podmínka, jen s takovým člověkem můžu a chci pracovat. Stanu se Ti parťákem, který bude kráčet opodál, a když se na své cestě zamotáš, najdeme spolu opět správný směr. A kule.